Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Islámský stát a irácký nestát: Kdo seje demokracii…

Nyní, když se mnohostranná koalice odhodlala k letecké podpoře útoků na Islámský stát, můžeme očekávat propad moci a pozvolný ústup této organizace. Nebo tomu tak není? Vstoupí Abú Bakr al-Bagdádího chalífát do dějin jen jako ten nejmenší, nejnesnášenlivější – a rekordně nejkratší? Pokud IS (Islámský stát, pozn. autora) padne, je namístě reflektovat celý druhý cyklus jeho vzestupu. A pokud se navzdory zvýšenému tlaku udrží i nadále, je analýza ještě naléhavější.

Začněme krátkou rekapitulací. Pokud by někoho překvapil obrat o druhém cyklu vzestupu IS, připomeňme si, že jeho základ vznikl jako odnož al-Káidy v Iráku, která působila pod vedením Abú Musaba al-Zarkávího. V letech 2003 – 2006 byla zodpovědná za řadu útoků, mimo jiné za masakr během svátku v nejposvátnějším šíitském městě Karbalá. Po Zarkávího smrti v roce 2006 došlo ke spojení s dalšími skupinami a celek přijal název Islámský stát v Iráku. Krutost sílícího hnutí a záměrné násilí proti domácí populaci však způsobil pokles popularity a odliv mnoha sunnitských bojovníků, kteří se často připojovali k opozičním hnutím Probuzení a Synové Iráku, podporovaným Američany. Tváří v tvář izolaci a ztrátám posledních územních držav v roce 2008 se hnutí v těžké krizi muselo stáhnout. 

Roku 2010 však stanul v čele Abú Bakr al-Bagdádí a začal obnovovat početní stavy. A v prosinci 2011 bylo dokončeno dvouleté stahování amerických sil z Iráku. Výslednici těchto dvou událostí – spolu s dalšími faktory – má dnes před očima celý svět.

Jak celý fenomén uchopit? Vzhledem k moderně se rozšiřující propagaci programu IS (což je logickým pokračováním arabského jara, které ukázalo silnou elektronickou gramotnost blízkovýchodního regionu) musíme alespoň zmínit první možnost uchopení: totiž vycházet z jejich vlastní propagandy. I přes očividnou absurdnost takového postupu je nutno ho nastínit, protože mediální bouře v západním světě budí dojem, že část veřejnosti tak skutečně činí. Tomu se navíc nelze příliš divit - propaganda IS je jednoznačně nábožensky orientovaná, což v kombinaci s nebývalou a veřejně vystavovanou krutostí působí v západním pozorovateli, vždy senzitivním a „přednabitém“ vůči projevům islamismu, jako roznětka.

IS hlásá touhu po sjednocení všech sunnitských muslimů na světě. Kdyby tomu tak skutečně bylo, vznikala by z jeho strany mnohem větší vůle k dialogu například se sousedními Kurdy, kteří sunnité jsou. Pro Kurdy je však jejich etnicita a teritorium velmi silným tématem a svými sousedy jsou tak i vnímáni. Ještě podstatnější ale je, že aby mohl program IS budit obavy, musel by být přijímán - nebo alespoň výrazněji rezonovat – ve zbylém islámském světě. Tak se zdaleka neděje a výjimky jako nigerijské hnutí Boko Haram jsou jen dalšími lokálními extrémy.

Na rozdíl od křesťanských hierarchií neexistuje pro islám jednotná interpretační subordinace – váha každého vykladače stoupá s jeho významem a prestiží, které se těší v očích komunity, především pak v očích profesionálních znalců Koránu. Samozvaný chalífa Ismael i hlavní mluvčí IS Abú Mohammad al-Andání jsou však odbornou veřejností napříč muslimským světem vnímáni s despektem a jejich interpretace i nejzákladnějších pojmů islámu jako diletantské. A konečně v řadě zemí – mějme na paměti, že čtyři nejpočetnější muslimské komunity (Indonésie, Pákistán, Indie, Bangladéš) leží daleko od blízkovýchodního epicentra – se IS nedostává sluchu téměř vůbec.

Rozpor s internacionalistickou al-Káidou, který po několika měsících mocenského boje vyvrcholil letošní separací (IS však dále spolupracuje s lokálními dceřinými organizacemi al-Káidy) jasně vykresluje skutečné zájmy Islámského státu: jsou to zájmy materiální a teritoriální, ryze pragmatické a – pokud vedení samo dosud nepropadlo vlastnímu bludu – islamistická rétorika je jen obligátním nástrojem. Stejný pragmatismus vykazují snahy o vytvoření funkční ropné ekonomiky a dalších aspektů simulujících skutečný stát. Tváří v tvář tomuto pragmatismu působí genocidní krutost IS vůči Jezídům i jakýmkoliv dalším nepřátelům o to děsivěji.

Tato teritorialita se nijak nevylučuje s přílivem zahraničních dobrovolníků: IS jistě uvítá každou posilu a jakákoliv geopolitická destabilizace má v sobě potenciál se šířit a přitahovat jedince, kteří v ní z různých důvodů vidí příležitost (Jeden z hlavních velitelů IS, Abú Omar al-Šišání, je ideálním příkladem: Rodák z Gruzie s čečenskou matkou, vlastním jménem Tarkhan Batirašvili, který byl ze zdravotních důvodů propuštěn z gruzínské armády, a teprve když byl odmítnut ve snaze znovu narukovat, obrátil se k radikálům. Sám vrchní velitel pro Sýrii se tak příliš neliší od „nespokojených mladíků“, kteří do oblasti proudí z Evropy, hnáni nenaplněnou touhou být součástí něčeho většího.)

Právě ona tisíckrát opakovaná destabilizace je opět klíčem, protože hospodářsko-politicko-náboženská mechanika se v základních rysech nemění. A v námi sledovaném regionu to platí dvojnásob. Jaké je tedy poselství tohoto zamyšlení? Islámský stát nemohl nevzniknout. A vznikl by i bez islámu – v jiné kulturní oblasti by jednoduše použil jinou jednotící ideologii. Vinit islám o sobě je ovšem v módě…

Vakuum v severovýchodní Sýrii a severozápadním Iráku volalo po zaplnění. Irák jako celek volal po síle, která by zajistila bezpečnost. Američany protěžovaný šíitský premiér Núrí al-Málikí ji nejen zajistit nedokázal, ale navíc několikrát porušil dohody, jejichž plnění od něj sunnité očekávali. Fannar Hadad, specialista na Irák a autor knihy Sectarianism in Iraq: Antagonistic Visions of Unity, tvrdí, že sunnitská menšina v Iráku si teprve v konfrontaci s americkou okupací a státní správou, rozdělenou v poměrné míře podle vyznání, uvědomila svou „menšinovost“ a svou „sunnitskost“. Není proto divu, že mnozí sunnité zpočátku vítali Islámský stát v Iráku a Levantě jako zachránce. Buď šlo o bývalé Husajnovy důstojníky, kterým dal ISIL naději na novou prestiž, nebo o řadové „severoiráčany“, kterým ISIL ze svého pohádkového bohatství snadno zajistil jídlo a pořádek. Teprve později – stejně jako po roce 2007 – začínají spatřovat pravou tvář jejich hrdinů a chlebodárců.

Vzhledem k míře krutosti, která přesahuje i blízkovýchodní standardy, je těžko představitelné, že by západní společenství umožnilo stabilizaci IS jako nového státu a zahájilo s ním dialog. USA tedy budou muset uklidit, co nechali roku 2011 ležet ladem. Z příkladu britského impéria jako předchozího světového dozorčího měly Spojené státy dost času pochopit, že kdo se jednou zapojí do hry o blízký východ, musí v ní zůstat. Možná napořád.

Kdo seje demokracii, musí také ohlídat, zda vůbec vyklíčila. Jinak sklidí chaos.

Doporučené zdroje:

Beauchamp Zack. The real roots of Iraq's Sunni-Shia conflict – http://www.vox.com/2014/6/20/5827046/who-are-sunnis-who-are-shias

Zveřejněno se souhlasem autora

Autor: Marek Rod
student II. roč. NMgr. Dějepis-ZSV PedF UK

Jelikož svůj blog nestíhám vést tak jak jsem si představoval, dovolím si malý kompromis. Kromě mých článků, se zde sem tam objeví článek z cyklu Post Septem, který vydáváme ve studentském spolku Agora. Články jsou zaměřeny buď na historická či na společenskovědní témata. Doufám, že se Vám budou líbít.

Autor: Tomáš Bederka | neděle 23.11.2014 18:55 | karma článku: 10,16 | přečteno: 607x
  • Další články autora

Tomáš Bederka

Česká (nejen výchovná) krize

Na chvíli se ohlédněme čtvrt století zpět do dnů, kdy náš národ sjednocovala víra v blížící se konec komunistického režimu. Na dobu, kdy jsme upínali zraky k Václavu Havlovi, jakožto k symbolu revoluce a k ideám, které představoval.

3.12.2014 v 21:49 | Karma: 9,72 | Přečteno: 518x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Čečenská otázka

Čečenci jsou jedním z mnoha malých národů kavkazského horského řetězce. Ruské síly se kolem kavkazského pohoří začaly usazovat již od 16. století, nicméně územní zábor pohoří samotného započal až v 19. století. Krvavou výpravu vedl generál Alexej Jermolov, který kavkazské národy v bitvách porazil „na hlavu“, ovšem pro pacifikaci regionu bylo však nutno udělat mnohem více.

27.5.2014 v 21:42 | Karma: 12,76 | Přečteno: 667x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Kreml včera a dnes: má Kennan stále pravdu?

Bylo odpoledne 22. února 1946 a do Washingtonu dorazil telegram z moskevského velvyslanectví USA. Zástupce velvyslance, George F. Kennan, v něm odpovídal na dotaz, který počátkem února položilo americké ministerstvo financí: Proč Sověti odmítají účast v nedávno založené Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu? Otázku směřovali na ambasádu v naději, že jakožto znalci sovětských poměrů, budou její zaměstnanci schopni vnést do věci jasno. Kennanova odpověď učinila mnohem víc.

20.5.2014 v 21:49 | Karma: 17,61 | Přečteno: 988x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Černobyl: Jak se v roce 1986 Neinformovalo

Před cca. dvaceti osmi lety, 26. dubna 1986, došlo k nejhorší jaderné havárii v historii jaderné energetiky. Černobylská katastrofa má mnoho příběhů, jedním z nich je také naprosté zamlčení informací ze strany jak Sovětského svazu, tak československé vlády. Co východní blok svým občanům (ne)řekl?

3.5.2014 v 13:56 | Karma: 19,22 | Přečteno: 1402x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Dětství a mládí Adolfa Hitlera

Dne 20. dubna tomu bude přesně 125 let, kdy v Braunau spatřil světlo světa jeden z největších diktátorů 20. století. Pro jedny byl hrdina, navracející pošramoceným duším Němců hrdost, bojovník za čistotu rasy a obnovitel stoleté říše. Pro druhé byl ztělesněným zlem, ďáblem, který hnal bezdůvodně miliony lidí na smrt. Byl člověkem, který si nekompromisně bral, co si zamanul. Jeho odhodlanost pocítil celý svět. Jeho světonázor se začal utvářet již v raném věku.

17.4.2014 v 11:47 | Karma: 17,03 | Přečteno: 4214x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Pesach - geneze velikonočních svátků

Blíží se Velikonoce. Spousta z nás tyto svátky nějakým způsobem slaví, ale jen nevelká část z této množiny lidí ví, kde jsou kořeny těchto svátků. Dnes se nechci zabývat tradicí, kterou více či méně v Česku dodržujeme a která vznikla kombinací křesťanských svátků připomínajících smrt a vzkříšení Ježíše Krista s pohanskými svátky vítajícími příchod jara. Chci se zabývat tím, co slavil i Ježíš sám – židovským Pesachem.

16.4.2014 v 15:57 | Karma: 10,09 | Přečteno: 355x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Bederka

Věčný boj o objektivitu

S blížícím se 600. výročím upálení Jana Husa roste i množství literatury, která se zabývá jak mistrem samotným, tak husitstvím jako takovým. Někdy jde jen o přebírání již známého materiálu, jindy o pokus o nový pohled či interpretaci. Nesmíme však zapomínat, že Husův případ zajímal i mnoho našich předků, a někdy poněkud neprávem odsouváme starší literaturu jako zastaralou, neaktuální nebo překonanou. Takový princip však nelze uplatňovat apriori, dokladem toho je na příklad český prvorepublikový historik Jan Sedlák, z jehož práce týkající se života Jana Husa těžíme dodnes.

7.4.2014 v 22:36 | Karma: 12,39 | Přečteno: 586x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Bederka

Pivnicový puč: Hitler se poučil. Poučili jsme se i my?

V noci z 8. na 9. listopad 1923 se v Mnichově Adolf Hitler spolu se svými stoupenci a spojenci poprvé pokusil převzít moc. Naposledy se o to pokusil v létě 2011 ve světě berlínského showbyznysu. Alespoň tak tomu je na stránkách černě humorné a silně znepokojivé knihy Timura Vermese Už je tady zas. Lze nalézt společného jmenovatele historického pokusu o převrat a smyšleného vzestupu modernizovaného demagoga?

26.3.2014 v 14:12 | Karma: 13,49 | Přečteno: 970x | Diskuse| Kultura

Tomáš Bederka

Trpký život civila

Při studiu každého válečného konfliktu se nám vybaví nejprve velké historické osobnosti – významní státnici, kteří symbolizují jeho politický rozměr či velcí vojevůdci, kteří se do dějin nesmazatelně zapsali svými triumfy na válečném poli. V druhém sledu si pravděpodobně vzpomeneme na prosté, bezejmenné vojáky, kteří realitu války zakoušeli na vlastní kůži. Jsou tu však ještě jedni aktéři, na něž si v našem uvažování vzpomeneme zpravidla až nakonec, přestože na ně průběh války dopadá netíživěji.

25.3.2014 v 20:33 | Karma: 9,64 | Přečteno: 466x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Promarněná čínská šance

V roce 1644 spáchal v zahradách zakázaného města sebevraždu poslední, původem čínský (chanský), císař Čchung-čen, jenž tak učinil v obavě z armády rebelů, která se přehnala přes poslední pásmo pevností a probíjela se k branám jeho paláce. Tímto „posledním císařem“ je završena téměř třísetletá (od r. 1368) vláda dynastie Ming. Dynastie, která v raném a středním období měla šanci udržet roli Číny v pozici hegemona tehdy známého světa, na rozdíl od Evropy, která se bouřlivě vyvíjela. K této šanci se však Čína otočila zády. Tento článek si klade za cíl poukázat na základní fenomény, které Čínu za Mingů nejprve dovedly k vrcholu, ale poté i k úpadku. Tento sestup vytvořil mocenské vakuum, kterého následně využívaly evropské velmoci ke snadnějšímu pronikání na dálný východ a z kterého se Čína vzpamatovala až v 70. letech 20. století. Od té doby se opět dere na přední místo ve světové politice, které jí kdysi náleželo.

1.10.2013 v 20:00 | Karma: 9,67 | Přečteno: 482x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Mnichov aneb i na státní trauma by se mělo dívat svrchu

Připomíná se pětasedmdesáté výročí mnichovské dohody a mezi množstvím článků, které jsem na toto téma četl, jsem nenašel jediný, který by se snažil dívat na věc z reálných politických základů té doby a takříkajíc z vrchní perspektivy. Ale nikoli z perspektivy evropské – ta nám nestačí u světové války – ale z perspektivy světové.

30.9.2013 v 20:56 | Karma: 10,10 | Přečteno: 552x | Diskuse| Politika
  • Počet článků 12
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 983x
Student PedF UK, předseda studentského spolku, který je kriticky hrdý na svou Alma mater, a který opravdu chce učit.
Motto: i want to be a teacher and I'm proud of it.

Seznam rubrik