Dovolil bych si upozornit na často rozšířené nedorozumění, a sice že Hus byl odsouzen za kritiku církve a jejího nemorálního života. Stejnou aktivitu však v té době vyvíjelo mnoho dalších kněží a biskupů (např, ten pražský), a přeci je nikdo neupaloval. Konaly se pravidelné sněmy kněží, kde jim bylo promlouváno do srdce, sám Hus nějakou dobu působil jako kazatel na těchto shromážděních, pomocí kterých chtěl biskup upevňovat morálku mezi klérem a napravovat existující zvrácenosti. V čem byl tedy Hus jiný? Mimo jiné i Sedlákova kniha dokládá, že jeho spor se točil kolem teologického pojetí církve, předurčenosti, církevní autority atd. (tedy bohužel dost nezáživných témat na to, abychom o nich věděli a rozuměli jim, takže je mnohem jednoduší se neustále odvolávat na Husovu kritiku nemorálního života uvnitř církve). Proto se mi zdá naprosto oprávněné říci, že "Jan Hus – ač zbožný a bezúhonný kněz – překročil svým učením hranici pravověrnosti, na základě čehož byl církví souzen a odsouzen jako kacíř". Do pravověrnosti spadají i výše uvedené body, ve kterých se Hus s církví rozcházel, a proto byl souzen. Není důvod ale předpokládat, že jeho teologické omyly musely nutně znamenat špatný život, spíše naopak - proto ten zbožný a bezúhonný kněz.

Je to trochu jasnější? 

Problémem je právě to, že Sedlák pracoval s tezí, že "Husovo pojetí církve je z hlediska církevní nauky mylné a vede k podvrácení církevní i světské autority, což by nutně skončilo u anarchie".

Pro Husa je vyjádřením Boží pravdy Písmo, tedy Bible. Pro Sedláka je vyjádřením Boží pravdy "církevní nauka". Hus názorně upozorňoval na zásadní rozdíl právě mezi Kristovým učením a církevním naukou.

Všiměte si rozporu v této větě: "Jan Hus – ač zbožný a bezúhonný kněz – překročil svým učením hranici pravověrnosti, na základě čehož byl církví souzen a odsouzen jako kacíř."

Jak mohl zbožný a bezúhonný kněz překročit hranici pravověrnosti? Co je to ta takzvaná pravověrnost? Je to snad církevní schizma, při kterém se o post papeže hádali tři papežové? Je to snad papežův titul Svatý Otec, ačkoli Kristus v evangeliích nabádá kněze, aby si nenechávali říkat otče? Je to snad snaha církve vládnout tomuto světu, určovat všechny aspekty života, určovat císaře a krále? Nenabízel snad satan Ježíšovi všechna království světa, pokud se mu pokloní?

Právě na tohle upozorňoval Jan Hus, upozorňoval na to, že právě církev se svým učením postavila proti Kristu.

Ale nadále vidíme snahy zastřít tuto skutečnost nepoctivou a zmatečnou tezí, že Hus kladl svůj osobní názor nad názory církevních autorit.

Sedlákova kniha, i přes značnou faktografickou hodnotu, mi připadá spíše jako zoufalá snaha obhájit oprávněnost Husova procesu a upálení právě neustálým důrazem na jeho "kacířství". Můžu oceňovat Sedlákovu osobní upřímnost, ale to je asi všechno.